Svoboda a hranice, láska a respekt
2.1. Bezhraniční školka?
2.2. Postavení dítěte a dospělého ve společenství waldorfské MŠ
2.3. Jak by měli rodiče ve waldorfské MŠ pomáhat?
2.4. Jaké oblečení musí všechny děti ve WMŠ mít?
2.5. Jaké činnosti a s jakými materiály děláme a proč?
2.6. Rytmus dne
2.6.1. Proč přijít ráno včas a proč je provoz jen do 16:45?
2.6.2. Jak se vítáme, loučíme a proč to děláme?
2.6.3. Proč je důležitá volná hra?
2.6.4. Co se děje v ranním kruhu?
2.6.5. Jaké pohádky dětem čteme
2.6.6. Proč jdeme každý den ven?
2.7. Slavnosti
2.1. Bezhraniční školka?
Jeden z největších mýtů o waldorfské pedagogice je, že je to bezhraniční školka: „Tam si každý dělá, co chce“. Ve waldorfské školce naopak každý dělá to co má a musí. Hlavními metodami práce ve WMŠ jsou nápodoba a vzor. Napodobování je svobodný akt dítěte v příkladném prostředí. Učitelka se proto musí plně soustředit na práci v kolektivu, aby mohla být vzorem hodným napodobování. Hlavním cílem je vytváření příznivých podmínek pro harmonický rozvoj celého člověka v dané sociální skupině. Jednotlivec se snaží přizpůsobit skupině, stejně jako skupina jednotlivci. Společenství děti + učitele+ rodiče, které v naší waldorfské MŠ každoročně vzniká, nese sebou větší nároky a odpovědnost na nás dospělé, více než je tomu v jiných školních zařízeních.
2.2. Postavení dítěte a dospělého ve společenství waldorfské MŠ
Aby mohlo fungovat to, co jsme napsali v kapitole 2.1., tak musí být jasno v tom, kdo má jakou roli v tomto společenství. Dospělí májí důležitou roli „vzoru“. A to všichni dospělí (paní učitelky, kuchařky, provozní a rodiče). U předškolního dítěte rozhodují o důležitých věcech dospělí a neměli by tuto odpovědnost přenášet na dítě. Je na to příliš malé a předčasné přesunutí odpovědnosti vede u něj později naopak k neschopnosti se rozhodnout. Takže pokud chceme, aby se naše dítě umělo rozhodovat v dospělosti, musíme mu to ukázat. My se musíme rozhodovat a nenechat dítě rozhodovat za nás v situacích, které mu nepřináleží (jako např. do jaké školky dítě půjde a kdy, půjde-li po obědě domů, nebo ne,…) Pokud chceme, aby dítě zdravilo a chovalo se slušně, tak i to mu musíme ukázat. A nezapomínejme při tom na paní kuchařky a provozní, ty jsou důležitými členy našeho společenství.
2.3. Jak by měli rodiče ve waldorfské MŠ pomáhat?
Rodiče, přicházející do školky se svým potomkem nově, přistupují do již rozjetého vlaku. Nemohou měnit pravidla ve třídě, ve školce, měnit pedagogiku, očekávat, že se školka přizpůsobí jejich potřebám a potřebám jejich dětí. Naopak to první co mohou udělat, je dobře si nastudovat, jak to ve školce chodí, jaké jsou její požadavky, co mohou očekávat, s čím pomoci. Potom musí udělat odpovědné rozhodnutí, zda vůbec do takové školky chtějí chodit, aby hned od začátku nebyla jejich očekávání nenaplněna. Teprve potom začíná spolupráce. Každá třída má svoje specifika a potřeby. Každý rodič může pomoci různým způsobem, je potřeba chodit na třídní schůzky, rady Spolku rodičů, sledovat nástěnky, maily a nebát se se zapojit. Prostoru pro spolupráci je dost a v různých oblastech (brigády na zahradě, opravy hraček, šití dekorací do tříd, hraní divadel pro děti, zpívání a občerstvení při slavnostech, ….) Jak by měli rodiče pomoci je popsáno v jednotlivých kapitolách o slavnostech (kap. 3 – 12.) .
2.4. Jaké oblečení musí všechny děti ve WMŠ mít? Aneb co do školy patří a co ne.
Důležitou součástí rytmu dne ve školce je pobyt venku za každého počasí.
Co by nemělo chybět v šatně každého dítěte (vždy řádně podepsané, nebo označené značkou, kterou ve školce dítě dostane):
- na ven: pracovní kalhoty/tepláky, pogumované kalhoty, mikina, bunda, holínky a pláštěnka (v zimě totéž v teplé verzi), pokrývka hlavy, rukavice, sportovní obutí
- Na výpravu (1x týdně): vhodné boty na delší vycházky, funkční batůžek (spínací přes prsa, musí dobře sedět na zádech), lahvičku s pitím – v zimním období je vhodná termoska, kapesníčky,“ podsedák“
- do třídy : pevné bačkory (ne bez volné paty), pohodlné tepláky/ sukýnku, náhradní tričko, náhradní spodní prádlo, ponožky/ punčocháče, pyžamo (ale to není nutné, pokud ho dítě nemá rádo).
Vyberte dítěti takové oblečení, aby bylo schopné se samo obléknout a zapnout a nevadilo, že se často umaže. Dejte mu oblečení z vhodného materiálu (ne umělotiny) a ve správné velikosti, tak aby neohrožovalo své zdraví. Nevystavíte tak své dítě zbytečným stresových situacím a naučíte je samostatnosti a sebeobsluze.
Co do školky nikdy nepatří: dudlíky, plenky, jakékoli osobní hračky, elektronika, žvýkačky, sladkosti či jiné potraviny a léky jakéhokoli druhu.
2.5. Jaké činnosti a s jakými materiály děláme a proč?
V naší školce najdete jiné materiály a pomůcky, než v běžné MŠ. Každý den při hlavní činnosti dne pracujeme s dětmi s jedním, výhradně přírodním, materiálem, po celý školní rok. Mění se pouze výsledek dětského snažení, takže jednou je to např. z vosku vyrobená kytička, jednou sněhulák. Nikdy nehodnotíme hotový výsledek, protože nám nejde o výsledek, ale o proces. Jde nám o to, aby se dítě s materiálem seznámilo, naučilo se s ním pracovat a prožilo si cestu k výsledku samo. Proto výrobky si většinou neodnášíme, ani je příliš nevystavujeme, neporovnáváme s ostatními dětmi.
Představme si jednotlivé materiály:
- Vosk, který si objednáváme od včelařů, v daný den nahříváme v troubě a po změknutí děti mohou vyrobit cokoli chtějí a přitom rozvíjí nejen jemnou motoriku, ale zapojí smysly jako je čich a hmat. Zvláště v zimních měsících si děti zahřejí teplým voskem prokřehlé ruce. Děti se musí naučit s voskem pracovat, protože na rozdíl od modelíny vosk po nějaké době ztvrdne do původního stavu. Hotové výrobky se po týdnu zase roztaví a děti se mohou vydat na novou cestu.
- Akvarel je pro děti v prvním sedmiletí vhodným nástrojem k malování. Děti se na světě teprve hledají a nemají ještě zažité pevné hranice, stejně tak s velkým štětcem do mokrého akvarelového papíru se detail i obrys dělá jen velmi těžko. Děti se učí používat celou plochu papíru při správném držení štětce a uvolněném zápěstí.
- Voskové bločky nahrazují běžné pastelky na kreslení. Platí u nich to samé pravidlo, jako u akvarelu, tedy velká plocha, bez ostrých obrysů. Pouze předškoláci dostanou navíc do ruky pastelky. V barevné škále chybí černá barva, kterou dětem nenabízíme, protože ta láká k lineárnímu kreslení.
- S vlnou pracujeme nepravidelně, ale používáme dvě techniky: mokré a suché filcování. Obojí vyžaduje určitou zručnost a praxi, navíc u suchého filcování používáme filcovací jehly a bodnutí touto jehlou je dost bolestivé, takže se zaučujeme pomalu a opatrně. Suchou techniku používáme se staršími dětmi.
- S prací se dřevem začínáme většinou až v druhé polovině roku. Pracujeme u ponků se skutečným nářadím, proto se této činnosti věnujeme vždy pouze v přítomnosti obou pedagogů na třídě. Jeden z nich se vždy plně soustředí na práci u ponku, kde má maximálně 2 - 3 děti. Dřevo dostává prostor i na škole v přírodě, kde mohou pomoci rodiče. Nejčastěji pracujeme s předškoláky, kteří si vyrobí knoflík na svou taštičku, kterou tkají. Ti menší si spíš obrousí kostku, či klacík, než dostanou do ruky pilku, či vrták.
- Pečení chleba je pro nás každotýdenní praxí. Děti se učí mlít obilí, zadělávat chléb, potom po sobě také uklidit a umýt nádobí, tak jako doma. Chléb pečeme proto, abychom měli co jíst druhý den ke svačině. Pokud se chleba nepovede, tak máme ke svačině suchary. Pravidelnost pečení chleba narušují radostné události v roce, jako jsou Vánoce, Velikonoce,…, kdy si užijeme pečení cukroví, mazanců, nebo martinských rohlíčků. Když se začne péct cukroví, děti vědí, že se blíží Vánoce. V této činnosti pak vidíme celý koloběh roku, zasadíme obilí, vymlátíme ho, rozemeleme, zaděláme, sníme. Nemusíme se o ročních obdobích uměle učit s „pracovních sešitů.
- Tkaní je práce pouze pro předškoláky, kteří pracují každý na svém rámu. Za poslední půlrok si utkají nejčastěji taštičku, nebo třeba malý penálek, podle zadání v každé jednotlivé třídě. Je to pro ně velký úkol, kterým prověřují svoji trpělivost, jemnou motoriku, soustředění, všechno, co by správný předškolák měl zvládnout. Je to jejich úkol, který mají dělat ve školce, bez pomoci rodičů a třeba i když se jim zrovna nechce. Potom si svoji půlroční práci hrdě na konci roku odnáší. Mladší děti se učí trpělivosti, že i oni, až budou předškoláky, tak na ně dojde.
- Eurytmie je zvláštní způsob pohybového umění, spojeného s prvky řeči. Je to zviditelnění řeči. Skrze aktivní zážitek v nás probouzí hlubší vztah k hudbě a řeči, podporuje schopnost vyjadřování a naslouchání, cvičí šikovnost, obratnost, soustředění i uměřenost a schopnost orientace v prostoru. Rozvíjí myšlení, fantazii, inteligenci a důslednost – čili schopnost volit správný postup. Posiluje vůli a velmi významně přispívá k rozvoji zdravých sociálních vztahů. Eurytmie je u nás pro děti předškolního věku vedená studovanou eurytmistkou, která dochází do naší MŠ 1x týdně a s každou třídou zvlášt vede hodinu eurytmie. Pro malé děti je eurytmie vedená formou pohádky, děti si na hodinu berou speciální pláštíky a „do pohádky“, jak eurytmii nazýváme před dětmi, je doprovází vždy také jejich třídní učitelky.
2.6. Rytmus dne
Rytmus je vedle nápodoby druhý hlavní prostředek, jak naplňovat waldorfskou pedagogiku. Je naprosto zásadní jej dodržovat. V rytmu se střídá soustředěná činnost s činností volnou. V každé třídě se rytmus nepatrně liší, ale nikde by neměly chybět tyto aktivity: hlavní činnost dne (viz. kap.2.5.), volná hra, úklid, ranní kruh, pobyt venku, pohádka. Jednotlivé aktivity jsou za sebou řazeny tak, aby vždy po soustředění s koncentraci (sem patří denní činnost, ranní kruh a pohádka) přišla chvíle uvolnění, tedy volné hry, která je tím delší, čím je věk dítěte menší.
2.6.1. Proč přijít ráno včas a proč je provoz jen do 16:45?
Protože je ve třídě 25 dětí a to je na jednoho pedagoga mnoho, je pro učitelku velmi důležité se naladit na celou skupinu v předem určeném rytmu. Na to potřebuje ve třídě klidnou, ničím nerušenou atmosféru, zejména pozdními příchody dalších dětí a dospělých. Každá činnost, kterou dělá spolu s dětmi, potřebuje svůj čas. Pokud dítě přijde pozdě, nedostává se mu potřebného času k zažití jednotlivých činností, napojení se na učitelku, nechytí rytmus správně, potom může být vzteklé, roztěkané, těžko se zapojuje do volné hry. Dítě svým pozdním příchodem ruší již vzniklou atmosféru ve třídě a necítí se v situaci dobře, těžko se zapojuje do volné hry, při pozdním příchodu na něj může čekat již jen úklid hraček, se kterými si vlastně ani nepohrálo.
Školka se zavírá již v 16:45 hlavně proto, abychom na každé třídě měli více než jednoho pedagoga v dopolední době. Pokud chceme, aby mateřská školka neměla jméno „waldorfská“ pouze ve svém názvu, ale abychom tuto pedagogiku skutečně dělali, tak není možné mít ve třídě 25 dětí s jedním pedagogem. Kratší provozní doba nám umožňuje se dětem lépe věnovat, více se překrývat. Waldorfská pedagogika upřednostňuje, aby dítě v předškolním věku bylo co nejvíce se svou rodinou. Není proto žádoucí odpolední pobyt dítěte ve školce prodlužovat.
2.6.2. Jak se vítáme, loučíme a proč to děláme?
Pro paní učitelku je moc důležité se na každé dítě napojit a uvědomit si jeho přítomnost. Podání ruky je pro ni krátká chvíle, kdy má možnost si chvíli popovídat s každým dítětem. Dá dítěti možnost si uvědomit: „vnímám tě, vím o tobě, teď jsi tu se mnou a já jsem tu pro tebe, můžeš mi důvěřovat“. Podání ruky je důležitý rituál, který si každé dítě brzy osvojí. Pokud je potřeba pomoci rodičů na „prolomení ledu“, je nutné tento rituál brát vážně a jít dítěti příkladem. Stejný rituál proběhne i po obědě, nebo odpoledne, kdy jde dítě domů a paní učitelka ho znovu předává vědomě do péče rodičů. S rodiči se takto nevítáme, pokud to není nutné, ale potřebujeme se s nimi ráno potkat, alespoň očním kontaktem, abychom viděli, kdo nám dítě předává. Je nemyslitelné, aby dítě přišlo do třídy samo!
2.6.3. Proč je důležitá volná hra?
Volná hra je v předškolním věku stejně důležitá, jako ostatní činnosti, učení i nápodoba a je důležitou součástí rozvoje fantazie dítěte. Dítě si ve volné hře vytváří sociální vazby, učí se různým rolím, rozvíjí jemnou i hrubou motoriku, rozvíjí slovní zásobu. Volná hra není totéž jako bezhraničnost! Volná hra má svůj začátek, konec, svoje hranice, svoje pravidla. Hrajeme si ve třídě i venku na zahradě a v přírodě. Dětem k jejich bohaté hře stačí jednoduché hračky z přírodních materiálů. Další možnosti ke hře poskytuje sama příroda. Platí jednoduché pravidlo, že čím je dítě menší, tím více volné hry potřebuje.
2.6.4. Co se děje v ranním kruhu?
Ranní kruh je chvíle společného prožitku a soustředění. Je to tedy opak volné hry a trvá mezi 10 až 20 minutami, podle věkového složení třídy. Tady se všichni potkáme a zahájíme ranní kruh ranní básní, či písní, kterou má každá třída svou, po celý školní rok stejnou. Na začátku se pozdravíme podáním ruky a oslovením kamaráda, který stojí vedle. Básničky a písničky v rytmické části ranního kruhu odráží dobu, kterou právě prožíváme. Většinou jsou provázány jedním jednoduchým příběhem a bývají doprovázeny pohybem a jednoduchými hudebními nástroji.
2.6.5. Jaké pohádky dětem čteme, vyprávíme, hrajeme a proč?
Prostřednictvím pohádek a legend se děti seznamují s naší historií a národními tradicemi. Nespěcháme a každou pohádku si děti mohou zažít během celého týdne několikrát, jak ve vyprávěné tak i dramatizované podobě. Pohádky se vždy váží na slavnosti. Odráží se v právě probíhající období. Křehká dětská duše si může prožít v pohádce své strachy, svá vítězství, překonávání překážek,… . Pohádky dětem vždy čteme, nebo vyprávíme, nebo hrajeme tak, aby měli možnost slyšet mateřský jazyk v jeho pravé podobě, pro vývoj jejich řeči je to velmi důležité. Nikdy nepoužíváme při práci s dětmi jakoukoli elektroniku (počítač, televize, magnetofon, iPady,….), protože ty nepatří do prvního sedmiletí života. Děti v tomto věku nejsou schopny rozlišit mezi realitou a fikcí. Pokud dítě pohádku „pouze“ slyší, zůstává mu prostor pro vlastní fantazii při vytváření představ a obrazu.
2.6.6. Proč jdeme každý den ven?
Pobyt venku je nedílnou součástí naší pedagogiky. Pravidelným pobytem na vzduchu za jakéhokoli počasí posilujeme fyzickou zdatnost dítěte, dáváme mu svobodu ve hře i pohybu, rozvíjíme vztah dítěte k přírodě, učíme ho ji chránit a pečovat o ni. Pravidelně jednou za týden se dokonce vydáváme za dobrodružstvím na dopolední výpravu do vzdálenějšího okolí. Nebojte se, zamažeme se!
2.7. Slavnosti
Každý měsíc se všichni chystáme na nějakou slavnost. Tyto slavnosti tvoří kostru celého školního roku ve WMŠ a jsou popsány v kapitolách 3. až 12.. Důležité je nezapomenout, že se od sebe slavnosti v jednotlivých třídách liší. Každá paní učitelka má jinou představu, každá třída má jiné zvyky a tradice. Proto v tomto průvodci je jen v základních rysech nastíněno, co můžou rodiče očekávat, na co se těšit. V kapitole „rodič a slavnost“ se rodiče dozvědí , jak by se při slavnostech měli zapojit, samozřejmě dle svých schopností a možností. Poslední slovo mají vždy ale paní učitelky ve třídě. Nejaktuálnější informace o dané slavnosti najdou rodiče na nástěnkách ve svých třídách. Pozornost by měli věnovat také tomu, zda je slavnost pořádána dopoledne a tedy pod vedením paních učitelek, nebo odpoledne, či večer, kdy mají hlavní odpovědnost za své dítě rodiče.