Waldorfská pedagogika

  • vyhovuje všem, kteří se zodpovědně zamýšlejí na budoucností svých dětí,
  • poskytuje prožití opravdového dětství s velkým množstvím poznávacích zážitků a prožitků,
  • nedovoluje uspěchat přirozený vývoj dítěte, ctí jeho vývojové fáze,
  • působí všestranně a odmítá jednostrannost (nevyvyšuje „talenty“),
  • připravuje děti pro život a vstup do každého typu základní školy
  • úzce spolupracuje s rodiči.

Hlavním našim cílem je vytváření podmínek pro optimální vývoj celého člověka, nejen jeho intelektu. První sedmiletí života dítěte vidíme jako důležité období, které má své zákonitosti, které jsou odlišné od dalších vývojových etap.

Chceme přispět k výchově generace, která bude v budoucnu vnímat, milovat, ochraňovat a vytvářet živý svět přírody a lidí.

Pracujeme podle zásad waldorfské pedagogiky, která vychází z myšlenek Rudolfa Steinera (1861 - 1925). První škola tohoto typu byla založena již v roce 1919 ve Stuttgartu. Waldorfské školství má tradici a je uznávané po celém světě.

Na děti působíme tak, abychom uspokojovaly jejich potřeby (s ohledem na individualitu a vývojové fáze dítěte), vedeme je k samostatnosti a tvořivosti. Hlavními metodami je napodobování a vzor, přičemž napodobování je svobodný akt dítěte v příkladném prostředí.

Dítě v prvním sedmiletí shromažďuje zkušenosti, které získává pozorováním, napodobováním a experimentováním. Své charakterové rysy nezískává vysvětlováním a zákazy, ale tím, jak se chovají dospělí v jeho okolí.

Na rodiče se snažíme působit tak, aby děti ochraňovali před přílišným přetěžováním, nezahrnovali je nepřiměřeným množstvím informací, ale vedli je k tomu, aby se uměly kolem sebe dívat a pozorovat svět.

Stejně důležité jako vzor a nápodoba jsou pro děti v tomto období i rytmus a řád, které jim přinášejí jistotu,klid a bezpečí. Ke zdravému vývoji dítě potřebuje rytmus ve všech činnostech dne, týdne i roku.

V rytmu roku probíhá slavení křesťanských svátků, lidových tradic a obyčejů. Křesťanství chápeme jako cestu k učení se ušlechtilým mezilidským vztahům, pěstování účasti a pochopení pro druhé, vztahu k lidem i přírodě.

V rytmu týdne se věnujeme pečování o naše malé třídní "domácnosti". Malování, modelování z včelího vosku, eurytmii, ruční práce, výtvarné činnosti, celodopolední pobyt venku si dítě může prožít stejně tak jako pečení chleba a slavnostního pečiva, přípravu svačiny, či páteční úklid ve třídě.

V rytmu dne se střídají chvilky, kdy dítě má prostor pro volnou hru, do které může zapojit pohyb a fantazii, s chvilkami ztišení se a naslouchání i druhým. Nedílnou součástí denního rytmu je chvilka odpočinku doprovázená zpěvem, tichou hrou na hudební nástroj, nebo vypravováním pohádky, či příběhu.